Únik

Unikám sám od sebe, protože se nedaří vydržet sám se sebou v jedné místnosti. Toto tvoření nového těžítka smlsne těžítka starší a zbytná. Unikám po vlastních stopách a snažím se dohnat se. Budu nekonkrétní, myšlenka třetí cesty, ze dvou vždy někam jinam vždy stejně a jinak zároveň, ale nikoli naopak.

A pak jsou tady věci, který rezonujou a najdu je až po čase :

Jako by kalkant šlapal měchy a nikdo nebyl u varhan (Holan)

Všecko se ti musí stát, každý člověče ! (Vaculík)

Můžeme jen zpozornět, zahlédneme-li v davu známou tvář, ale nejsme si jisti. (Bělohradský)

O nové kultuře sníš, já nově ti v proměnách zpívám ... (Nezval)

Kolikátýho je dneska už vím, ale je to vlastně jedno. A je to hrůza.
Jo, ještě jsem zapomněl tuto.


Tma se zas vrátí na svou zemi
a slunce z kamene
bez citu šlehá haluzemi
nás znavené 

(Jiří Orten)

Dneska jsem se vrátil z enódvě párty, jedna se zná s Olomouckými a ty balónky byl stejně odvaz

Ale zpátky k tématu a ústřední otázce:

Kolik bolesti nabídneš?
Takže nežil nikdy nikdo kdo vždy zase neumřel.

Omlouvám se návštěvníkům za kódovací jazyk, ale prozatím je to nutné. A neuvedu důvod.