Třetí den

Zítra je třetí den, ne dneska.

Někdy jsi zbabělý ve své skále 
a jindy hrdinou v cizích mořích

Zrušili starý lide.cz
měl jsem tam hromadu známých, spoustu z nich už v za života asi nepotkám a rád bych. Svíce dohořela. Tak jen malý hold.

Myšlenka dne: 
Nevolit voly !
Nad tím i otec Fura pobledne
vždyť je jich tolik. 

(Promenlivynick, KARATE-OP, Rak, a další, cenní)

anebo

Život, to nejsou samé třpytky
 říkám si cestou ze záchytky
Nemohu bojovat se zly, vím
 a tak už léta střízlivím
------

Za posledního Dřeváka si připisuju velkýho bludišťáka, byl to první den !

V kolenou

Několik věcí mnou pohnulo. L. Volala po roce, už má dítě a tak nějak mě dokázala uklidnit když jsem se snažil předstírat klid. V papírnách měla paní na vrátnici na den 30 let od nástupu do práce. Je prvního apríla. Nesnáším apríl. A když mně taky v půl desátý povídali v Koločavě ať neodcházím (a já musel na šestou vstávat), skoro jsem si vzpomněl na pohádku.

"... dej mi ruku svou
zpocenou od okenních skel
všichni tě mezi sebe zvou
a já jsem tu proto abys šel."

a pak jsou tady jiný věci ty po flígru a tak. Tohle není deník (jinak bych napsal poutavou story jak jsem ráno zaspal). Začínám se sám sobě pozdávat jako téměř nikdy nekončící platonik. (-)Šťouchla mě a usmála se vědoucí. Slyším ten vzdech a jsem v patosu i sám sobě. Kundera zase blýskl.
_____________________
Střelený pták
jest láska moje,
tonoucí vrak
v peřejí roje,
hasnoucí lucerna,
noc když tu příšerná -
ó, půjč jí světlo svoje!

Ptáčeti štít
dej, ať se chytí!
Vraku přej klid,
nežli se zřítí!
Svítilnu výše vztyč,
ať nejsem lehký míčv to divé vlnobití!
________________
a vzpomínám i na další. Sám sobě k nepřečtení.
KODAK !! (Romance lehké perverze v Huse)
Dále nekončím ale pouze přestávám (jsem připraven znovu začít) a větu uvádím bez předmětu, každýmu dojde.
Je toho víc, příště zkusím otevřít novou rubriku: Šuplíky drobnohledů. Ale příště.

přišpendlil oko na kostým
moje/modrobílé
oponou trhnul
herec stínem

pantomimou chvíle mihnul 

nepřehrál
a

z vermutu ve vermut, jež chutná potem vdovy
kterou jsi miloval pod černým sluncem bíle
 a která jako ty se ptala kdo mi poví, kde bych se nalezla, když nejsem ani chvíle

(Jak říkám, příště)

a takhle při světelné ...