Pihatí baránci

Mám se dobře a těší mně, že to funguje.
Že všechno funguje jak má, jsem normativní.
A po dlouhé době jsem si dával cigaretu s někým na půl, viz první řádek.
Jak by řekl Artur Hailey, každý si tvoříme svůj těsnopis.

Jsem si dovezl Skácelovu prózu:
Jedenáctý bílý kůň.

Ještě ji nečtu.
Noční cesta z Olomouce, ještě že se přesouval čas.

Faktická: Poznámky jsou útržkovité.

V odlesku (nebo ve stínu) nedávné radostné zkušenosti z přednášek prof. Laštůvky
jsem hrotem tužky obdaroval papírové stránky mého sešitu
 (rok výroby 1969, linkovaný: Až dosloužím, chci do sběru!)
zdánlivě náhodným shlukem významů jazykem slov,
kterým můžete pracovně říkat
jak chcete

Pihatí baránci

před novou kolejí odpočívá klacek
v hlavách jdoucích kolem rachot
(kolesa na promazání)
a vír chladem hryže
odpočinek z foroty

Pihatí baránci nad hlavami
uklízeč nechá zmizet vyvrhnuté pití
z vyfáraných očí
žití se blýskne rubem

zákrutou svědomí nahmátnu pavouka
už se nevzpouzí

Právě

Právě jsem pálil k obědu slušnému čechu.
Jakýžto zářez.

Pokoj 512

Přestaňte si balit.
Neumíte dělat dvě věci najedou. Neumíte, neumíte, neumíte !
A na zdi tři metry průřezu quercus robur.
Sínus, arkosínsus, preparát, modul průřezu.
...pak ty chudery, sušený rostlinky v herbářích.
A bronzit.

Šla jen tak kolem a nejmenovala se Saša, dobré znamení.
Už zase totiž uvidím profesora Laštůvku.
Vypadá jako táta.

Se spolubydlícím se vidíme poprvé v životě.  Jmenuje se Tomáš.
Přehled chemického názvosloví mu stojí na poličce vedle tatranek a foukačky.
A samé hloupé rýmy se mi derou na mysl.

Jak to tak vidím.
Nakoupit jablka, rohlíky, skořici, kila tabáku, knihy, zapečetit pokoj 512
a prásknout do koní.