Taliansko

Po sedmém říjnu si ozvu.
Zatím pevný kramfleky !

Chtěl bych se odrážet.

Mluvím k tobě, čtenáři.
Už jsem si uvykl tomu tady dávat žádnou fazónu, a je to znát.
První pohádka bude z ruky strýčka Rufia.
Strýček měl spoustu malých neduhů. Přiznejme si i ty velké avšak v mlčení pochodíme.
V hlavě se mi ozývají hlasy. Spíš je přivolávám.
Především, když jsem zticha.

... příhodné podobenství bude asi v pijákovi, který nemůže vystřízivět
a celou noc, která nikdy nekončí, se potácí po prastarých kočičích hlavách
města, na které jakoby každý turista zapomněl tím, že ho nevidí.
Oni na mě nezapomněli, oni mě jen nevidí.
Ne, že nevidím, já jen nevím.

Když začnu přemýšlet, začnou se mi klížit oči a všímám si jak se mi
rozostřuje vidění a cítím ten okamžik fyzicky všude
jen ne na kůži. Známka toho, když přestávám přemýšlet a začínám vegetovat.
Tak proto se tomu říká vegetovat, jakože zelenina. Místo mozku vařenou zeleninu.
Místo mozku cvrčka jak bábovku.

Dneska je pondělí.