pátek 24. června 2016

Brněnský pajzlíky

Na světelné pod kolejemi dlí Pomalý bar. Na ulici čumí černá tabule, kde místní poeta píše pobídky dne:
Musíme si Pomaláč. 
Pomalý bar je jako jízda na kole: nezapomíná se. 
Málokde si člověk vlastnoručně pustí LP nebo stráví odpoledne slepováním modelu letohrádku Hvězda, kterou pak barman hrdě léta vystavuje na baru

Nedaleko Cejlu dlí v zapadlé ulici bar Mýdlo. Od jiných dveří jej odlišuje půlmetrová kovová klika. Pro kouř není od vstupu po schodech vidět ani k výčepu. V celém brně není menšího a roztrhanějšího kulečníku ani tolik dobráků bez domova.

Salón divadla Bolka Polívky, Poslední leč, se neobejde bez letitých polstrovaných židlí a stolků s vyrýsovanou šachovnicí. Pobledlý bar obsluhuje bývalý brankář divize, který utekl před dluhy a žlučí okresního města sto padesát kilometrů do největšího města ČR. Jak je v Brně dobře známo, Praha je přeci kraj.

V putyce Prádlo si lze svoje nedbalky vyprat kdykoli a přitom popít s náměstkem magistrátu, zakladatelem recesistické strany Žít Brno nebo s vedoucím ústavu Geoinformatiky, tolik k nejslavnějším stálicím.

Hned za dveřmi Sedmého schodu je nutno překročit tři čtyři psy a až poté objevit mekku androšů a duch Trutnovského festivalu. Nechodí sem bílé límečky, barman za jednu rundu rád nechá kohokoli přespat na gauči v rohu. Pro Žabí hlen, Psí vojáky nebo Visací zámek z jukeboxu není slyšet slov.

"Jsem českej srab, kterej viděl nakládat židy, hajloval náckům a pak chtěl jistotu desetinásobku."
uvítá při vstupu výkladní skříň kavárny Švanda při pasáži Alfa nelze do pěti odpoledne hulit, obsluha to ovšem jistí pouze nevraživým pohledem. Trubky zde nečistí a těžko říct zda je kdekoli jinde muzika víc v progresu než zde.

Na Dráze, hned pod malou amerikou opravují kola a točí druhého nejlepšího poutníka široko. Mezi stoly pod širým nebem běhají děti a mládež na skejtu, dřevěná rampa není nikdy o samotě a mixážní pult už vůbec ne.

Hospoda u Klokana si i v centru udržuje Poličku za dvacet. Pro veletucet štamgastů není k hnutí i přesto, že je zavíráno v šest odpoledne, mateřská nemateřská. Nikdo po hospodě netouží víc, než lesáci z blízké Mendelovy univerzity.

... pro kousek Brna šel bych světa kraj














středa 22. června 2016

Na rukávy

Semestr se naklání, už vyhlížím klidný kopec kde si posedět.
Šmírbuch jako by se znovu zrodil.
Po svatbě přišla spousta práce, tachymetrie, nivelace, souřadnicové výpočty.
A Kongo s botanikou, jakýžto boj. Na rukávy.
Měl bych si zajít pro papíry abych vydržel tu páru.
Na stolku se mi skládaj kelímky z automatu.
Tu a tam si uchcat do kalhot.
Řidič budovy X.
Jako řidič budovy X vytesám výškopis pochroumaného loktě.
Vystřelím salvy, naprázdno.