Ve výklenku u schodů do druhého patra Skleněné louky stojí soška Ježíše. Kniha Základy marxistické filosofie jistě poslouží jako pevný základ nebudoucího přátelství.
Naše útočiště se pomalu mění v základnu a v plátno než hotový obraz.
Rozebírám flobertku, vinčestrovku, malorážku a do vlčího roztrhání se cítím jako vnada pro šelmy.
Myslivec myslí a především to dobře.
Myslivci si připadají jako škodná.
Chtějí se kamarádit.
Je čas vždycky je čas na něco. Je právě čas udělat krok, čas zastavit se.
Čas nečas ochudit mluvu ekohantýrkou: geografická rajonizace geobiocénů.
Získal jsem bibli: Ekologická stabilita od Míchala.
Nad temenem se mi pomalu vykresluje zelená svatozář, jak ji namyslel Erazim Kohák.
Krajinou se dojímal Alexander von Humboldt, Josef Mánes nebo třeba Josef Jambor, známý to autor obrazu Hruška v širém poli, který je prozatím navěky uložen v prvním patře Tišnovského muzea.
Dlí tam v tichu, nikdo za něj nerozhodl jestli je čas zastavit se nebo udělat krok zpět.
Jak známo, jsem mistr těkání. Za zády mi svítí lampička, toulám se prostory pro ticho, hlásím svůj výrazný fenotyp firmě ekostavby brno, čtu o největším důlním požáru u Příbrami z roku 1892 kde na třista císařských horníků navždy ztratilo právo na život.
Ulice černopolní je stále rozkopaná.
Čtyři stěny se uzavírají.
