Když teploměr pípne cuknu sebou, za víčky oči ještě pálí z nakrájený cibule.
Rozžvýkej chleba, pomůže, mi řekli.
V pěně dní každý nepochodí, zítra bude obzvláště našlehaná.
Když může být blátivé myšlení, tak slovesnost veškerenstva už otevřela dvířka Pandořiny.
Poslouchání vážné hudby má vedlejší účinky a teď
právě teď bych rád zakřesal slovem, slovem kořenil, máchal, míchal, řídil slovem a prskal slabikami, nalákal rozverný slůvka na krajáč mlíka, omámil způsobné větičky kompozicí vzdělaného projevu, stal se dirigentem sazby, mašinfírou slovosledu.
A teď prozradím životní taktiku: úlekem do technického oboru na dlouhou lhůtu živím hlad po duševní stravě. Chudáci antropologové, sinologové, experti sociálních médií: dlaň hutné zeminy a hrábě jsou jim tišinou.
Kořeny mého času rostou hluboko do techniky aby má slova jednou dozrála jako plody Médie ve visutých zahradách královny Semiramis.
Už teď ale cítím na víčkách její polibek.
