Klepání koberců//My bezejmenní

Lukáš D má v chůzi něco za lubem.
Andrea M vidí za každou tváří lízátko.
Zdeněk F hledá kdo že mu tu strunu strh'.
Klára K je rovná dáma střídmé řeči a třepotavých řas. Mít vodítko, je na druhém konci muž.
Když právě neprávničí, mění se Jan S ve šviháka lázeňského.
Kateřina J si nechává od jdoucích kolem balit.
Aleš B se zeptá i na to, co opravdu nechce vědět.
Jenda zatím spí.

Nejsem žádná písnička na přání
vždyť kolem její jizvy pod bradou houstne čas a
v nočním dešti šel bych celý den.
I kdybych je viděl, souřadnice hvězd jsou jistě notně šejdrem.
Zatím mě ale nechte.
Nechte mě jen se trochu zasnít.

Docent Bajer mě při cvičení z pedologie klepe na rameno:
Čtu průhledy do českého folku o Vlastimilu Třešňákovi.
Prý správně zemitý interpret.


"... scházíme se denně
na jejím představení
my se jménem
my bezejmenní."

(26.3.2015)