črt

Mladá blonďatá pani úzká jako cesta ve starým Londýně se jistě natrápila víc na sobě, než na pacientovi.
Prepačtě že som vás tak trápila.
Ten vleže zase nepřítomně kouká na červený bordel na nablýskaným podnose před sebou.
Hádáš správně, čtenářko, je to kořen mojí stoličky: poprvý v životě se podíval na světlo světa a to byla jeho smrt.
Chvíli předtím se potím, předtím strachuju... ale přece nepůjdem zpátky do rezivých vzpomínek! Čtenáři, ty víš, že budoucnost je prašivá představa a jediný, co za to stojí je teď a nekonečný teď. Tak proč ty pětiletky, tudu, přítomnost je to, co je třeba vrátit mezi pokvokaný občany.