Agapé

Čtenáři,
nasadim helmu, na batoh připnu blikák a už si to razim na bílým Authoru Stratos ulicema: Erbenova, Lužánky, Lidická, Moravské náměstí, Rašínova, Masarykova, Nádražní, Vodní, Leintnerova, Hybešova a sesedám až u kruháče na Křídlovické 19 v Atelieru Fontes. Je svěží konec května a za dvacet pracovních hodin už tu nebudu co mnět pohledávat, moje životní cesta pokračuje jinam. Už se tu nevídám ani s Hankou Fránkovou ani s Vilémem. Být vedle Hanky Trtílkové s Olčou Veselou je však blaho, ač špatně placený – bude ze mě vědec? Nebo ztuhnu v křeči ještě za života a stanu se alkoholickým akademikem? Ani ve zlých snách! Budu dobrej jak chleba s máslem. A co svět okolo mě? Změní mi před očima k nepoznání nebo ho budu v předbíhání šťouchat do žeber ať taky pohne kostrou? Mám práci která mě těší a stařičký Pepa Piskač mi řek', že budu mít i dobrý život. On vyrůstal mezi šesti v jedné místnosti, chalupu sotva elektrifikovanou, na vojně slušivý montgomerák -. Čtenářko, až budu v letech jako můj děda přes koleno Pepa, budu mít u sebe někoho, koho budu milovat pro jeho nedostatky a chyby? Agapé?