vyfič

Čárymáryfuk,
po švédský jízdě jsem z Brnéčka vyfičel mezi jurty, zatichlý i rozervaný náctirošťáky, vlastně jsem jen přehodil vyhýbku. Chci nezapomenout tisnivost, kdy jsem se v sobě ani kolem sebe vůbec necítil jako doma. Sádrový trpaslici, rodiče a jejich peněženky, babička na skládačce, rozbořená fabrika na geodetické přístroje, medovej pašerák, Jaja jak skáče ze tmy jak čertík z krabičky pro osobní koncert, ufrčenej Vavrda, velkej vnitřní růst všech, odřený kolena od modlení a na dně s energií v dlouhym funění, skládání chlapskejch pasů mimo hru, Karlov, lavičky a místo, kde se dobře kouří. Chci nezapomenout kotě v klokaní kapse, dlouhý týmovky, hovory u ohně, koupačky až se hory zelenaly, jednorožce s pudinkem, P/\ST při úklidu, půlmyš, pytel cukru, intenzivní kontakt s přírodou, zpětný vazby, hrnec piv ani čtyřspánek. A teplou Liškovou. Už jsem jejich.
Milej posluchači o zítřejší píseň na dobrou si střihnou MIDI LIDI a Jarda Svoboda.
Mír.