Herdekfilek!
ztrácím když spěchám a tma přináší nový jména. Lehce fouká a vstává husí kůže, nevadí, že spolu nezestárnem? Neber si to zle, že nejsem smutnej. Hádáš správně, dneska si jdu do Alterny poslechnout Metastavy a je mi to potřeba, odfrknout, ulevit z práce, z kurzů, ze života... když spěchám, ztrácím.
Zdaj se mi divnosny, odtlačuju se od země, běhám po parku jak jatej a hraju na kytaru, protože někdy prostě nic jinýho neumím. Místo uklízení jen přemisťuju věci a říkám si, je na čase rozmontovat Masarykovo bidýlko. Sbíhaj se mi sliny na cibulovej kiš.
Našívám pštrosa a ještě mi zbývá lev, surikaty, žirafa, to mě nabíjí.
A co rok 2024? Zase mi začne zapalovat v duši nebo konečně přjijde úlevný klid?
Už vím, kde mám svoje doma – v těžišti.
Nakonec provokace při tom samém stavění se na hlavu a odrážení ušima: Proč bychom se netěšili?
