Už nám tady zůstaneš

Ulice Nádražní – žádost o rožšíření místní komunikace, p.p.č. 752/5 v k.ú. Hejnice.
Založíš spis, zkontroluješ zonaci CHKO, dohodnuté podmínky krajinného rázu, výskyt zvláště chráněných druhů a dáš se do výzvy k doplnění žádosti. Závazná stanoviska od června nevydáváme a půjde to řízením. Ve Starým Harcově si zatím paní Čiháčková hryže nehty, jestli jí nechám(e) předělat načerno upravený mansardový penzionm, když je na kraji hned v třetí zóně. Něco mi ale říká, že bude mít tentokrát štěstí i přes manžela ročník 1972, který je prý ťunťa a datovou schránku si založit rozhodně nezvládne.Až budu potřebovat poradit, zaběhnu o patro nahoru za Irčou Waldhauserovou, která se co chvíli pomluví, ale když začne mluvit o paragrafech, bereš do ruky popcorn a sleduješ tu zkušenou jízdu. Pak třeba zatočím ke kuchyni, kde co chvíli chrochtá a zpívá stejný kávovar, jaký má Atelier FONTES v Brně na Křídlovické. Naproti kávovaru jsou knihy, pěkná řádka k podívání, zatímco kávovar přede.
Zavři oči a skoč šipku do těch řádků, stran a vazeb. Ach litery!Najednou oblíkám šedopískový stejnokroj se znakem Agentury pro ochranu přírody a krajiny a vyrážím do terénu, v uších mi ještě zní Lana Del Rey. Auto nastartuje a jsem pryč.

Sprostý regionální člověk

Koušeš si nehty, shrbenej jak babka bez dřevěný torny, ruce si nemyješ, váháš, marníš, zapomínáš a šťouráš se v nose, fuj, vědomí nevědomý. Život pod nohama zrychluje: z jedný strany jsou peníze, z druhý padá přes okraj použitý zboží. A sny? francouzsko-německý dvojvládí padá do bahna, pleteš si maximálně hlavu a nekonečný toulky zbydou taky na bezrozměrnej prostor lebeční, že? Proč tu jsme, Arture?
A tak ses přestěhoval o 200 km na severozápad, zakřivení zemskýho horizontu dělá divy, rovná tě. A Nejen kilometry, cuká ti levý malíček: to se ozývají geny pradědečka z máminý strany. To byl úředník c.k. berně par excellence. Hádáš správně, stal se ze mě opět státní zaměstnanec a není to z bláta do louže! Agentura ochrany přírody se o svý lidský zdroje stará svorně a strojí je do mírně zelených až pískových barev. Stejně jako mě, jehož hlasem bude mluvit stát. Ach. Konečně si můžu připadat jako Rytíř Herold, který jako královský posel v dílech Joea Abercrombieho mluvil přímo královským hlasem. Jak důstojné. Chtěl bych nepřehánět, ale předloktí se mi ježí z té patřičnosti: jaké je to, být jakousi membránou, nebo líp, ekotonem mezi majestátním státem a sprostým regionálním člověkem.
Kurva!