My bezejmenní

Lukáš D má v chůzi něco za lubem.
Andrea M vidí za každou tváří lízátko.
Zdeněk F hledá kdo že mu tu strunu strh'.
Klára K je rovná dáma střídmé řeči a třepotavých řas. Mít vodítko, je na druhém konci muž.
Když právě neprávničí, mění se Jan S ve šviháka lázeňského.
Kateřina J si nechává od jdoucích kolem balit.
Aleš B se zeptá i na to, co opravdu nechce vědět.
Jenda zatím spí.

Nejsem žádná písnička na přání
vždyť kolem její jizvy pod bradou houstne čas a
v nočním dešti šel bych celý den.
I kdybych je viděl, souřadnice hvězd jsou jistě notně šejdrem.
Zatím mě ale nechte.
Nechte mě jen se trochu zasnít.

Docent Bajer mě při cvičení z pedologie klepe na rameno:
Čtu průhledy do českého folku o Vlastimilu Třešňákovi.
Prý správně zemitý interpret.


"... scházíme se denně
na jejím představení
my se jménem
my bezejmenní."

pod Jinanem

Milý deníčku, dnes jsem poprvé integroval.
Právě ten dojem do novýho dne.
Terezka B. je blonďaté unavené děvče. Bojí se front, laxně čoudí a kašle jak bezdomovec.
Jóga pomáhá a jak povídal Ján Zákopčaník : "Slunce v duši."
Ve stínu pěti kompostových představení od Napříč jsem měl dnes nejkrásnější přednášku semestru.
Byla o kompostování.
A metodologicky korektní "zkouška knedlíkem". Málem jsem si smíchy hnul se vkusem. (!)
Humus, koloidy, anionty, huminové kyseliny.
Z nových přidám Upolín nejvyšší, Netýkavku nedůtklivou, Pižmovku mošusovou, Rdest vzplývavý.
Umím je latinsky, stejně jako další dvě sta.
Za pět dní tu budu přesně rok.
Když se vrátím v čase...

Čas letí jak neuvázanej dobytek
a já u kytek

Okrouhlým mnutím brady odháním mraky. Usnul jsem v arboretu na trávě, pod Jinanem.

Po obloze bílá mračna plula
byla jich sta a sta
přibita k zemi mlčela baterie
v lafetách těžkých nazutá

Potěšila mě Nikol L.
Žije.

Krá.

Kašírovaná škraboška

Rozmáchlým zívnutím tě, čtenáři vítám
za patníkem jarní rovnodennosti.

šálou neošálím
prostor pro nářek. 

Trhni za oponu, už zase píšu. Ozvěna, dvěstědvanáct kytek.
A vrána zpívá krá krá, krásná je svoboda (ve stínu nebezpečné oblasti, tam prý jsem)
Asi jsem moc osobní, už toho nechám.

Tři týdny jsem nekouřil. Odmítám se vinit, že jsem zase začal. Mám se rád, že jsem držel. Bylo to príma.
Začínám mít pocit, že přestávám potřebovat tu malou papírovou masku, tu kašírovanou škrabošku s pírkem a třpytkami pod očima, se kterou jsem byl s Penelopou na enviroplese před lety.
Asi si to pořád namlouvám, ale neumím se s věcmi srovnat. A neumím mluvit.
Nevím ke komu mluvit. Nemám ke komu chci mluvit

Je příliš kalu na mém dně
dvě lípy lomí větvovím
co říct chci, nikdy nepovím
hluchoněmé tmě. 

Chci tady na světě být spokojený, chci. A budu. Do tohoto se nutím, ale co zbývá.

Kdo žemi toko lovzal.

Poslední chomáče světla se rozplynuly v místnosti X.
Po Pratchettovi tady zbude spousta prázdných míst, to ale každej ví.
Každej to ví.

Na DR jsem se dočetl pěkné figury ke konci odstavce. Pro upomínku.

Žádná země sjednocené Evropy není v tak otřesné a bezvýchodné situaci jako Řecko. Ani ztracená generace mladých Řeků, ani vyhasínání ekonomické dynamiky, ani konstantní nárůst chudoby, kolaps infrastruktury a prohlubující se nezaměstnanost nejsou sebestředné „Evropě velkého kapitálu“ dostatečným zrcadlem. Zájmy solidární Evropy jsou odsunuty stranou ve chvíli, kdy jde o peníze. Všechno je odsunuto stranou, když jde o peníze. Jde o peníze. Peníze.

Vrána si lítá někde v éteru, snad to nebude havran (ani krkavec). Výbuch.
Donesl se mi KEXP.fm číslo dvě tady je: Dummy
Stanice radia wave mě solidně máchla horizontem.
Mám to na salámu, salám, salám. Šichta v masokombinátu mluví sama o sobě. Brr.
To ale každej ví. Každej to ví.

Byl nekorektní večírek, byl tu skorovýlet a taky spousta marnosti
Bude filmová stodola, bude romance, bude divadlo, budou zase nové chomáče světla...
a taky spousta srandy... přiletí totiž vrána.

O vráně

Ještě než začnu, čtenáři, zdravě blábolit...
... bwhahaha (křivoprstem, výsměchem kávomat v pozici poblijóna)

Dneska slavím čtrnáctý den
Kdo mi hobla dá ?
Když okolí zprůhlední, oko přestává zaměřovat
a civí do prázdna.
Přijdu v autfitu plavčíka a cedulí "utopence každý den"
zaslechl jsem zámek sout, jeden život je jeden celý svět

v plánu na mile samosečný jinamotaj
hlína je plaz, co se ožírá (dokola)
je už z legend
otázka do pléna: jak se ježkovi dostala na hrb hruška ?
A moje oblíbená: Kdo hlídá hlídače, který civí do prázdna ?

Tuhle středu už určitě okřiknu vránu, pracovně.

Seriály

Ahoj čtenáři,
poslední dny letí závratí, sedm dnů bez tabáku. Chodím na nekouřovou.
Stále jako by škvírou pod dveřmi něco unikalo, něco se proSmýklo pod palcem a někdo na ulici zašeptal nový verš. Něco jako od Kubči Marxů

...sám se chval, volají pokrytci divní
temnou svou zahořklost nevyplivni..

Aspoň bude o čem točit seriály. Natáhl jsem Magdaléně nové struny, Magdaléna má pěkné jméno.

bych sebe chtěl pochválit nevím za co, jakože je za co ale...
...jo, za smíření, kterého je třeba za každého počasí jak drbání. Prase.
Na tohle jsem čekal hodně dlouho, už je to rok a právě proto bych tak na dálku objal...
Mám radost: žiju tempem jogínského askety. Co to je ?
Pořád nevyzpívám Death of Queen Jane.A chci víc. Hurá kapely!, zajít na film Kobry a užovky. Třeba nebudu sám. (Díky)
Moje kytara se jmenuje Magdaléna a teď...
a teď to napínání. .
Bylo mi ukázáno něco enormního. Je to píseň. seriály