Cizákúm

Whoa gonn reed dis
Merica Orr Rossja
bee enterested

Who is spain?
How was Trump at Munich?
Where are the Snowdens of Yesteryear?
Where was that stooped and mealy-colored old man I used to call poppa when the merry-go-round broke down?

Jednou se probudím jako brouk

Nazdar čtenáři,

Jsou tři ráno a za lednicí netrpělivě tikaj dvě ručičky.
Poslední dny míchají rozvařeným gulášem událostí.
Kokrhel může za všecko, je totiž sadař.
Z kytek už mi hrabe. Merlík všedobr, Sveřep jalový, Suchopýr úzkolistý, Lnice květel.

Z mého drbání:
Vrána má stále dovolenou, po cestě ukusuje z cízí přítomnosti.
Nebude ze mě sice prostitut, ale vidím to na svatbu.
Je třeba najít vlastní kůži
a nesvléct.

Moje oči vidí rám
obrázku s tvým úsměvem;
přijeď, pár svých pus mě vem -
- citově Tě vydírám.

Každý má svou barvu a tý se drží. Workoholik ze mě nebude.
a je-li třeba peklo s nebem sešít
zkusil bych hřešit.

A za rohem už zas kouká brouk.
jednoho dne se probudím
a budu jako on.

Trumfy v Mnichově

Týden otázek.

Kdy je právo?
Co je to mód autopilota?
Jakou barvu měly trumfy v Mnichově?
Kde byl ten nahrbenej děda s moučnou tváří, kterýmu jsem říkal otče náš, když ten kolotoč začal?
Dívej se za roh, čtenáři.

V sobotu jedu na Prahu. Bude tam Ostrava, Varnsdorf, Budějovice, Ústí, Brno a líbí se mi nazývat je všechny stejně. Básníci.

Začala mi praxe, skončila sezona.
Tomáš V. je bezelstný mladík s hlasem jako trombón, tlapami šenkýřky a dny lahváčů místo brýlí.

Jsem netrpělivý ač tomu fakta nenasvědčují
jen připomenu:
Není to tady kbelík na zvratky pocitů, ale slov.

FED3 a zelená vejce.

 Nazdar, čtenáři.                                                                                                                                              

Narazil jsem v šuplíku na starou FED 3. Jde se na věc. 

Těžko najít libozvučnější slovo než je kolchida.

Na hrobě F. M. Pelcla se derou ze země sasanky, vedle tlí loňské jmelí. Hrob je prostý, až na vrchu hřbitova, na konci střední cesty, u zdi. Svíčku tam nikdo nezapálil snad rok, dva.

Knihy J. Abercrombieho stále čekají na překlad. 

Funébrmarše jsou solidní. 

Ve středu ples. 



Dny jsou dlouhý.
Vikev plotní, Krvavec toten, Medyněk vlnatý, Rozratil rezekvítek. Hrušky jsou slavné. Jeden kuchař se podobně pojmenoval a svou knihou nevšedních pokrmů dobyl gastronomický panteon tuzemců.

Teď je přístojné vzpomenout na citaci ze filmu Obrazy z Čech. 
"Mami, kdopak to snáší ta zelená vejce?"
"To bude jistě nějaký Čech. Ten snáší všechno."
Zítra v 6:15 na značkách. Začínám s růžovou pentlí.

Krá.