FED3 a zelená vejce.

 Nazdar, čtenáři.                                                                                                                                              

Narazil jsem v šuplíku na starou FED 3. Jde se na věc. 

Těžko najít libozvučnější slovo než je kolchida.

Na hrobě F. M. Pelcla se derou ze země sasanky, vedle tlí loňské jmelí. Hrob je prostý, až na vrchu hřbitova, na konci střední cesty, u zdi. Svíčku tam nikdo nezapálil snad rok, dva.

Knihy J. Abercrombieho stále čekají na překlad. 

Funébrmarše jsou solidní. 

Ve středu ples. 



Dny jsou dlouhý.
Vikev plotní, Krvavec toten, Medyněk vlnatý, Rozratil rezekvítek. Hrušky jsou slavné. Jeden kuchař se podobně pojmenoval a svou knihou nevšedních pokrmů dobyl gastronomický panteon tuzemců.

Teď je přístojné vzpomenout na citaci ze filmu Obrazy z Čech. 
"Mami, kdopak to snáší ta zelená vejce?"
"To bude jistě nějaký Čech. Ten snáší všechno."
Zítra v 6:15 na značkách. Začínám s růžovou pentlí.

Krá.