Žiju v normálu

Už zase sedím v Xku, mám to tady rád. Často nedělám nic, co by stálo za řeč. Různě neužitečně přemýšlím. Naštěstí netrpím na nemoci seriálů, filmů a zábavních stránek typu amk atd, ovšem mám jiný démony značící chudokrevnost duše. Hádám, že se snažím dát dohromady tu jednu velkou skládačku, ale nepovede se mně to, jen bohapusté blížení.
Píšu už jen málo, není to nijak závratný, ale všímám si, jak ze mě odchází radost a dost obecně cit. Prostě už některý věci moc neprožívám. Je to obrana proti nevímčemu. Možná se mě víc líbí možnost možnosti než skutečně dotažená věc. Nějak jsem přesvědčený že na to mám. Že na všechno mám, jakože jsem schopný.
To jsem ale pořád v rovině možnosti. Na poli praxe nemám nic, co by stálo za řeč.
Zvláštní, asi píšu o něčem dost obecném,co jistě zažívá spousta lidí.
Hovořili jsme s klukama o normálu. O nějakém nastavení, defaultu, ve kterém člověk žije a bez ohledu na povahu normálu jej člověk prostě žije.

Žiju v normálu.

Na udici namotaný sen

Nazdar čtenáři,

Zatímco v místnosti X vznášejí se chomáče světla, spím.
Někdy kolem půlnoci zas na kopci tělesně.
Blíží se náraz, lze obejít.

Bere-li si muž ženu, doufá, že se nezmění, ale ona se změní.
Bere-li si žena muže, doufá, že se změní, ale on se nezmění.
Banální.

Zmatečně těkám očima jak poplašená modřinka.
Úžas poplašených řas. Old flame

Hrne se po mě tolik vjemů a nedostává se škatulí
stojí mě dost sil udržet se při smyslech
a v bdění.
Jedním z úniků je nabíjení telefonu. Jak nepříznačné.
Svět je tak prolhaný, že už nelze věřit ani sobě.

Náš čtenář brouzdal v mladé jetelině
nizounké jako dětský stesk
hledal tam, skloněn k zemi
poslední čtyřlístek.

Posledním nápřahem zavadím o vzpomínku na mecheche.

Jáchym Topol - Vlhký básně a jiný příběhy

jedu k ohradě jedu ve stroji 
mlčím sleduji svůj bod lidi 
domy psy stroje přízraky 
pak stojím čekám dvacet minut 
pak jedu karosou 
vystoupím čekám 
stojím v louži popojdu 
kupuju klobásu čekám 
za zády strhnu kus plakátu 
za zády aby mě neviděli 
zašlapu ho do chodníku je zima a sněží 
stojím čekám jím 
přežeru se jídlem 
hoven se ani nedotknu 
popojdu je zima odhodím tácek 
do bahna do břečky je tam mince 
otisky podpatků prezervativ 
vajgly zbytky kost 
kelímky papír 
ten někdo popsal 
nějakejma vlhkejma básněma 
nebudu je číst 
nemám čas 

Co nesmím vyslovit

Pavel to dal.
Ing et mgr

Množství vína a trochu písně
akapela
Jana umí oslnit, byli tam dva a potěšili, víc než znají
během do kopce a chvíli sám
teď jen setrvat v módu autopilota
jen na chvíli
že nepoznám kunu, zato piskoř (pruhovaný)
nic nazbyt
snad jen trocha pozapomění
a slov
co nesmím vyslovit