Přes palubu házím kruh

Přes palubu házím kruh
a hned se vrhám dolů tam
na pojem klížím spoustu stran
pokoje a kroky ve své pravidelnosti

lovecká sezona je u konce
a co je na úsměv není plus
a spíš ani nula

nevydržím se sebou v jedné místnosti
zlatej lem je stále při své chvíli
hluboko do země díra a
bábovičko oplácej se, jestli se mi nepovedeš...

kam ukážu prstem začne hlína měnit tvar
a jaksi hynout, je třeba převalit se do ztracena
celým tělem položím se na houpačku
akorát špatnou stranou

házím přes palubu kruh
jsem už na mělčině
a je to gesto

Pokaždé když nakloním hlavu

Na stole leží lahev šnapsu.
V bytě se netopí, jen vlna hryže, kdyby barevně, okrem.
Vyvětraná káva se hodí. Neumělý vizuál na zdech někam jistě patří. Nepatřičně.
Když nejsou cítit prsty i sluch se jaksi tenčí, potažmo úží.
Pronásledují mě mizerný sny.
Na stole stojí láhav šnapsu.

Mlčím lidem, kteří by měli slyšet.
Mluvím neslyšícím.

Pokaždé, když nakloním hlavu,
hraju si na poezii, která není.