Zkouška zimy

Po temeno potemněl venek
vnitřek zatím doběla se bál

jen jiskra jistě stačí do světel
sousto šedi do tmy

víme, kdo naruby nedbalky nechal
kdo mouku vypálil do oblak !

Záchranné nafukovací úsměvy

Na mostě Maloměřickýho ranžíru se rozednívá.
Stovky lamp svítí, ale tma je jako v ranci. Perly večerního banketu.
Hluboko pod mostovkou v křoví zahlídneš kočárky v moři petlahví a naproti bandu úderníků od železnice houpavě jdoucí k cíli.
Na Hádech je mlha a fouká, asi jako v druhohorní křídě, když tu byl jurský vápenec ještě mimino.
Území nikoho.

Kdo mi to kráčí po stínu ze dvou sluncí, v minutách zpožděný korespondence?

Čtenářko, jak udržet čtyřspřeží krajnosti na uzdě?
Sotva vlezeš na ten hrkající kolotoč, už se ti vzdaluje břeh.

V růženci času se sama sobě nepodobáš.

Jsme to ještě my, Arture?

Žďárský kraje

Nač myslíš při lhaní?

Modř zůstane šedivá, dokud ji někdo nevymyslí
jen se to tak říká?
Jako Alice v říši divů zavíráš oči a šipkou skáčeš do žracáku.
V Tvém ostříhaném snění létají  křižmo koněspružné omnibusy,
imaginace se ujímá vlády.
"Skutečná morální rupatura!" zaslechneš.
To si někdo spletl šanon a pravidla hry v sále.
Ale pověz, kdo jsi, abys nerozeznal svůj cizí dech ve vlastním hnízdě?
A kdo je ta figura s voskovými rty, co Ti úsměvem vrací příčetnost?
Nemůžeš si pomoct, svět je vynález, který zastaral.
Je nutné obsadit druhou stranu houpačky, proti rozkladným silám.
Ale jak chceš převážit zelenou hydru, neviditelný výbor, zbraně pro Erató?

Co s ní?! S tou zbabranou
kýčařskou burleskou?
S tlamami vampírů 
u šenku?
Co chceme u čerta
na téhle galéře,
Arture?
Lvi z bronzu nad branou
v kvadrize s koleskou
vláčejí valkýru
Boženku
a Hödur poberta
prohrává haléře.
Kartu? Re.