Na mostě Maloměřickýho ranžíru se rozednívá.
Stovky lamp svítí, ale tma je jako v ranci. Perly večerního banketu.
Hluboko pod mostovkou v křoví zahlídneš kočárky v moři petlahví a naproti bandu úderníků od železnice houpavě jdoucí k cíli.
Na Hádech je mlha a fouká, asi jako v druhohorní křídě, když tu byl jurský vápenec ještě mimino.
Území nikoho.
Kdo mi to kráčí po stínu ze dvou sluncí, v minutách zpožděný korespondence?
Stovky lamp svítí, ale tma je jako v ranci. Perly večerního banketu.
Hluboko pod mostovkou v křoví zahlídneš kočárky v moři petlahví a naproti bandu úderníků od železnice houpavě jdoucí k cíli.
Na Hádech je mlha a fouká, asi jako v druhohorní křídě, když tu byl jurský vápenec ještě mimino.
Území nikoho.
Kdo mi to kráčí po stínu ze dvou sluncí, v minutách zpožděný korespondence?
Čtenářko, jak udržet čtyřspřeží krajnosti na uzdě?
Sotva vlezeš na ten hrkající kolotoč, už se ti vzdaluje břeh.
Sotva vlezeš na ten hrkající kolotoč, už se ti vzdaluje břeh.
V růženci času se sama sobě nepodobáš.
Jsme to ještě my, Arture?
Jsme to ještě my, Arture?
Žádné komentáře:
Okomentovat