středa 30. ledna 2019

Hup tam

Kde mě najdou, čtenář?
V lednu chodím s dvackou v kapse: žmoulám svý jediný prachy, jedna kapsa prázdná a tak jezdím v noci na výlety, ale dobrý výlety, čtenář, poslouchej.
Brno, který není, se proměnilo v obří výkonnou ledničku a jídlo veškerenstva v kontejnerech se má jako v bavlnce, nechť o tom věděj svý. Třeba takovej Kaufland v Krpoli má tři metry vysokej plot s žiletkovým drátem, ale za ním – ráj ! Jak tam tak stojíš, čtenář, ohlídni se k nadjezdu. Vidíš ten autobus linky 84? Je sice půl jedenáctý, ale já v něm fičím nocí na Přívrat k Bille, kde se už za chvíli budu potápět v průjezdu, za světel blikajících výbojek, do třech velkých kontejnerů pro čerstvou smetanu a těstoviny.
Na druhý straně Brna právě parta freeganů namáčí svý studentský pracky do moře zeleniny a ovoce s banánama a mandarinkama od vánoc v prvý řadě. A to nemluvím o brokolicích, cuketách, rajčatech, bramborách, pytlích mrkve. Katka si, aby nevyšla ze cviku, obden skočí za sámošku na prošlý pytlíkový polívky a jogurt, co byl dneska ve slevě. Jiná sorta, ještě mladší, se právě dobývá na Štefánikově čtvrti pro čistý toaletní papíry a jablíčka.
Už je dost hodin, ani jsem se nestihl zmínit o čistých a vymazlených popelnicích za Billou na Haškově nebo o Tescu na Bělohorské. Čtenáři, nech si zdát o metrácích banánů, měkkých grepfruitech, hroznovém vínu a pomerančích. Já si nechám zdát o rumu přímo z Kuby.
Zatím se ale krčím u vany nad tím ovocným požehnáním a chce se mi skočit mezi všechny ty živiny.
Hup tam !

středa 16. ledna 2019

Nestačíš se divit

Objevíš se na Pohledecký skále. Je celá zasněžená, pod sněhem led, nahoře fouká a do čaje jsi zapomněl přibrat rum. Do bot se ti sníh vrhá jako na večeři a dvoušlapem stíháš, v radosti těžce dýcháš. Za Studnicí hyzdí krajinný ráz monstrvěže. Měří prověšení drátů za námrazy. Běžkaře, roztodivné sněžné koníky, to ale nezajímá, jen si tak sviští zimní krajinou, odnikud. Nikam.
Objevíš sebe v pytlíku na zvratky. Stojíš na traverze železnýho mostu, kde čeká chlapec a mhourá do hloubky široký řeky. Je večer a kolem bručí daleké žluté kužely poraženého světla. Svědčíš si život.
Objevíš se v prázdný reslovce, učebně B514, plné černých HP displejů, podrobných příčných profilů, drenáží, kanálů, nádrží a hrází. Tvoje mašina, první zleva, tiše přede a čáře čáry: mapa roste jako z vody, ale když budeš upřímná, čtenářko, roste jako by ji někdo vyzvracel na sněhobílý papír.
Objevíš se belhající Brnem. Kužely poraženého světla tě znají, jako zářivky u výslechového stolu. Kontury této ulice jsi už někde zahlídla. Bylo to v naučné stezce Tři kříže nebo za kostelem neposkvrněného početí panny Marie? Nebo u evangelického kostela, kaple svatého Petra a Pavla?
Pajdáš dál, poslušně za svým stínem, a tušíš, že vyváznout z této parodie na život nebude tak úplně zadarmo.
Objevíš za svými počitky předcházející čas.
Nestačíš se divit.

úterý 1. ledna 2019

Z cihel a podtácků

Otvírám okno
abych tě tady, dešti
mohla pustit: tvůj těžký dech
plaší záclonku, voní rašelinou,
kapalní na mých rtech

Julia F.

---

Sám dovedu dobrotu změnit
v hada, a to bez pomoci rukou
na ráno, ten rozeklaný jazýček.

Eh, celý den ve sluchátkách
Hm... ponořen do vlastního.
Had chřestí a chřestí.

Andrzej S.

---

Zůstáváš a vše plyne
prcháš od všeho, co zůstává
a vracíš se, jak Apollinaire
jak nezřetelná postava
k místu, které trvá pevně
kotvené ke dřevu řetězem
pak odstrčíš to dřevo jemně
a obejmeš se s železem

Milan D.

---