Bublinky v šampaňském

Tak to vidiš, podzim vystřihne čtvrtkruh ostruhou... objevíš se ve svým těle, cizím životě, kde ručičky tikaj skoro nejinak. Už si zase nechávám sosat krev, lavíruju o tabáku, padám do hlubiny: V letu potkávám řady chomáčů světel, nevyklepaný koberce, živočichy rejdící v pralesní půdě, a dlouhý diskuze, který nejsou než obtížný, všechny do jedné.
Proč tak řídce jezdím dobytčákem a sedávám po peronech?
Katka mě na svatbě vůbec nepoznala, skoro ani fasádu.
U zastávky Konečného náměstí mě zase oslovil mladík a vykáním se ptal jestli nejsem herec či hudebník.
"Jen obyčejný lesník."
Pak slovem nakreslil pukrle a poroučel se.
V Bohunicích zase zase mladá doktorka ptala na vzrůst a žertovala, že by chlapa pod 180 fakt nechtěla. Chudáci hoši, inu přírodní výběr...
Hrdě nosím žlutý tričko s rysem, ačkoli jsem na správě NP Šumava chtěl jen poslat čumkartu na žďárky. Hubeňour si vyhrnul zmaštěnou kštici "Tajm is devl maj frends."
Není ale celý život o odcházení že? Lukáš Lin. čeká na články o degradaci lesních půd, doktorka Verina Ing. zase na analogový obrázky z lesa, ach Šumavo.
Krvavá stravenka se u mě dlouho nezdrží, obratem ji měním za kafe a toust ve špitál Mitte.
Čtenářko, chtěla bys cítit ten vnitřní chlad, když Ti po plasmě do žil pumpujou dvacetistupňový fýzák? Připadala by sis, jak by to bylo pivo. Nitrožilně.

Nad Brnem hladce zapadá slunce, na Křídlovické sedím čumákem v CADu a poslouchám KIN.
Už brzo dotisknu, co mám. A jak se vlastně ten náš milovanej bobr z Býškovic poměje?
Asi jako bublinky v šampaňském.
Velbloudi v hrbech.