Pozdává se mi o vysoký ženský hrubých rysů, kterou znám odkdysi z mládí. Kouká se jaksi trhaně, div, že je už po dětech. Proti plachý dívčině, kterou si tak tuze pamatuju je to ovšem změna. A mládí... to bylo to pomíjivé?
Střídám návyky jak barevný ponožky, ty zlý, hořký, plný dehtu a rychlým pohybem pravého palce nahoru, spíš dolů. Zůstávám ovšem dobrej, jak chleba s máslem, kterýho Hanka do práce donesla kvanta (už má svou jednosměrnou letenku do jižní Ameriky).
Dneska jsem po Čejči jel navštívit manžele Sečkovy z Moravskýho písku, takovou svíčkovou jsem neviděl ani v Tišnově u Štajnhausra. A ty sýrový nítě, to přední! Moravský Toskánsko a nekonečná Bzenecká poušť, Hodonínská dúbrava, jinej kraj, docela jiná nálada. Vím kudy a kam se oře, kde je chrchel nejhloubš, čtenářko, šejdrem jdou mý představy o lidským pachtění, čím že jsem si to?
Je půlnoc a kocour zase trajdá kdesi po zahradě, nesmím spát.
Bolí mě levý dno hrudníku.
Léto je daleko.
Žádné komentáře:
Okomentovat