Ze vstupních dveří proudí moře kol – cyklospeciality na Václavské končí a země se chvěje. Je to v pořádku, přeci co je bez chvění není pevné a jsi-li bez rozporů, jsi bez možností, pravil Vladimír Holan. A když už jsme u něj, vzpomeňme na jeden polský překlad:
W domach znużonych nóg
jest najwięcej schodów.
W domach bezwładnych rąk
nie ma poręczy.
W domach oślepłych oczu
jest najwięcej światła.
W domach bijących serc
ściany są z betonu.
W domach umierania
na parterze jest knajpa.
_
Tuřanskou sokolovnu prosvětluje ospalé dopoledne. Všichni odpotáceli svá vláčná a připitá tělesa kamsi do pelechů. Parket je uklizen, bar páchne rozlitým pivem už jen docela trošku. Úhlopříčně jdu pod sokolskou klenbou, pod nohama mi to vrže. Usedám na třetí schod k pódiu potaženému jekorem. Ještě netuším, že za dva roky svoje společenský boty nechám na sloupku od plotu u Merhautovy 140.
Krátce po dosednutí se odvracím od světla směrem ke dveřím. Co ta pomlčka ve tváři?
Žádné komentáře:
Okomentovat