Čtvrtek bůhvíco

 ... a leden je fuč.
Korona mi už opravdu leze na mozek. Furt hledám, kam bych unikl. Skotsko? Cairn Gorm?
Minulý víkend jsem jel do Rychnova a na Bělou. Po cestě velmi spokojené čtení A2, jsem ty písmenka vyluxoval snad všecky. Vedle mě seděla nějaká Ženská, nepovídal jsem se na ni, jen ji tušil.
Mamka se má dobře, pořád dělá lecjaké výborné sýry, vyprala mi červenou bundu!
Na Bělé u bráchy mi bylo celkem cize, on hnije a jeho milá se učí na zkoušky, dělá co může.
U doktora v Deštným, mi bylo nakrátko dobře. Ten příští snad vyrazím s pani archeoložkou na běžky a třeba se přidá i Véra, jen co si nechám opravit běžkařskou hůlku, hé. Ach, krajino.
Objevil jsem na webu přednášky Jeffa McDonnella na kanále Hillslope hydrology a pro moje PhD studium to je z nebe seslaná mana, připadám si jako profesor. Nestíhám hodiny ve Fontesu a s Tomem V. chystáme projekt Igráčka a to jestli vyjde tak bude mazec. Pomýšlím na lpš Vlastní cestou. Dneska mi chtěla zavolat Lada a Kuba jí to dovolil. Kousy kousy. Den má málo hodin. Zítra jdu navrhnout nějaký formulář do cvičení ze Zpřístupňování krajiny, ve čtvrtek bůhvíco asi projektování, a v pátek den otevřených dveří.
Život se valí.
Svět se mění.
A my s ním.

Půr felicité

2021. Směju se ti do tváře, protože vidím, jak se tvoje boty začínají točit špičkou nazpátek Není třeba brát do ruky hned kladivo (který bys byl raděj, než hřebík), navíc, když už ho v ruce máš, jako ten hřebík začne jistě vše brzo vypadat. Než ho ale odložíš, věz, že setrvačný krok středem po proudu, to je skoro na hřích. A když ne vlny, prosil bych semtam nějaký ten šplouch.
Že mi šplouchá na maják? Inu, kdo jsem já, abych to popíral. Člověk většinou zmoudří až ve chvíli, kdy mu to k ničemu není. Budoucí zpětné zrcátko na mě drobnohledí už teď, ostatně, milá čtenářko, chraň nás pánbů kudrnatej od kročejí do stejné řeky, ale nebyli jsme už u toho? Rakouské přísloví říká, že přátelství se slovem neuplete a co taková pověst? Slovem by se o takové vplutí do lidských řečí posnažil snad každý, až by lítaly chlupy za obraz. Jen ten čin.
Čtenáři, každé století, dekáda, nás s dosud nezrezlou pravidelností učí, že na spásu z vnějšku se čekat nevyplatí. V tomto navíc všude na světě vítězí povrchnost. Není na čase znovu se ptát, jak udržet čtyřspřeží krajnosti na uzdě? Kde hledat pravdu u člověka, který na ni nevěří? Než válka, jsou třikrát nebezpečnější bublinky v šampaňském? Velbloudi v hrbech?