Na úbočí

Čitálko čintálová,
schovám se do slov jako do domečku. Mít čmajru vracím se jako cyklická liška do končin, kde život začíná a nakončí a přiznám to.
Z vnitřností instruktorskýho kurzu na mě bafl noční třas, šest týdnů nepití a nečuzení a nečumění do blba a pěkná nálož na přední packy. Jak jsem se ale dostal ze spárů zdraví, navštívil jsem do rána dvojhospodu na Traubově. Kája s Kryštofem ze mě vytahali i co jsem nechtěl a to jsem tu udici hodil sám. Juj!
Člověk nakonec zmoudří až ve chvíli, kdy mu to k ničemu není.
Je mrazivý pátý duben léta 2023. Z Uppsaly na mě z hrobu mává Anders Celsius společně s Karlem Linnéem a studentskými spolky Södermanlands-Nerikes nebo Östgöta.
Moje milovaná bejby! Prohlížím si fotky z Islandu 2017 a připadá mi to jako pravěk, spokojenej mladej čahoun bez tušení o emoční inteligenci. Mrazová krajina, fjordy, bříza trpasličí... srázy.
Když se nad tím zamyslím zatím, co probírám suché stonky pažitky, v hlavě jsem Na úbočí vlastně pořád.