Cihličku po cihličce

Čím hloubš se nechávám táhnout, tím víc se mně tam líbí. Čím víc vás pálí žhavým - víc smíchu.
Z hlediska větné/věcné stavby méně předmětů. Tu máš, hnidopiše.
Ale k věci, klubu se z kokonu, larvální stádium mám za sebou. Budu ponrava. Obrazně, jak jinak Chyták.

Žádný samozřejmosti. Nad hlavou mi dnes přelít balon a hořák zněl až po vteřině. Z fyziky jsou to tři sta metry. Něco mě napadne, ale hned to zahazuju, chci říct, žel nezaznamenám. Proč? Neptej se.  Zdají se mi opravdu pěkný sny, sním proto co nejvíc. I když jedu jen pár kilometrů z jatek. Zmatek. Probudím se až na lesné místo kénigu. Byl tu Tristan, ale žádný samozřejmosti. Žiju.
A přihodím sem jeden kousek, který pustil diskuzi v éter. Číst to nemusíš. Spíš

---------------------
Za desatero horami
přičichl k něze kněz

komu voní hra na
celibát?

Lásku nezabiješ
nepokradeš

tak byly vyslyšeny
matčiny modlitby
a z jediného syna
stal se otec

--------------------------

To je tak.
je to prý naivní a trapný, celkem to znásilňuje jazyk, ale o tom jsem nechtěl mluvit
jsem zase u sebemrskačství i když jen v představách.
Vytržené z kontextu:

"komu voní hra na"

Asi to ale za zmínku nestojí, co taky.
A tohle byla hezká fotka.
Boris si to dal.

Stačí.
Nic mě netlačí.