Tahám z bahna

Bažina je stará a hladová.
Už zbaštila vozku i tank z druhé světové.
Lidé do ní naházeli spoustu haraburdí a chodí okolo ní zeširoka, bojácně
Celý život tam chodím a haraburdí tahám o bahna.
Už mě to nebaví.

Kde mě nenajdou

Vesnický průvan křeše dveřmi
plyšová opice už léta civí z výklenku
kráva

hovořím v úsečkách a
ještě jsem nezapomněl jak napsat báseň
ale mám dlouhé nohy
a okolí víc barev než jde obejmout
kocouři neřeknou jak
ani břízy proč
v rovinách u Ředic
jezdím se topit na vypuštěný Blažkovec
sbírám purpurové mirabélie

je letní odpoledne a do roka a dne
ho nebudu mít v paměti
ta chuť a barva
nenamíchám ji
nesestrojím křivé úsečky
jen spánkem setnu další den
a probudím se v kratších nohách
za dozoru krávy
a pantů křesadel

Terezka Planetová

v jednom rozboru Holanovy rozsáhlé básně (jménem nahoře) s vysokými nároky na formu českého jazyka jsem objevil tuto sloku krásnou tak

Dvacetiletý!... Sražen kmenem… 
Nechápu… Bloudím v bezejmenném 
a jenom svíčka v blázinci, 
která by měla plamen ve mně, 
ozářila by to, co chci… 
Nějaký slepec této země 
nás oslepuje zvůlí svou, 
aby nás hodil slepým větrům… 
Teď je to, slyšte, chmurné metrum 
nosítek odnášených tmou ---


a čtu si to podesáté
asi se to naučím