v jednom rozboru Holanovy rozsáhlé básně (jménem nahoře) s vysokými nároky na formu českého jazyka jsem objevil tuto sloku krásnou tak
Dvacetiletý!... Sražen kmenem…
Nechápu… Bloudím v bezejmenném
a jenom svíčka v blázinci,
která by měla plamen ve mně,
ozářila by to, co chci…
Nějaký slepec této země
nás oslepuje zvůlí svou,
aby nás hodil slepým větrům…
Teď je to, slyšte, chmurné metrum
nosítek odnášených tmou ---
a čtu si to podesáté
asi se to naučím
Žádné komentáře:
Okomentovat