Pozdním gestem tě, čtenáři vítám do dalšího roku.
Nalepenej na vlně. Radio tidal wave.
Zatáhnul za obojek a přiblížil tak svého emojinocha.
Když už jsem u vé.
Viking vyrobil vlka. Venda vleče vagon vlasů. Vilně varuje. (Chleny měsíc zpět)
Teď jen velké a malé lustry bílého světla. Chomáče.
Neříkáme blbá, ale ujetá nebo střelená. Jako bych čekal na vlak.
Vidím často svůj afekt, pnutí. Povídal mi to Kubák když jsme šli sněhem do kopce a fičelo.
Proč ta potřeba ?
Jsem dlouhodobě zaneprázdněn, dlouhodobě neprázdný, plný (jídlo né).
A samozřejmě tu jsou jiní, další, malí a poblouznění nadějí s očima jako chomáče, jindy jak dvě vypálený pojistky. Takový věci se dějou. Obrovskej kombinát. Obrovskej.
U vedlejšího stolu seděl pan Rozkopal. Možná ani neví, že už s ním po měsících nebydlím.
Dnes se snažím najít jména, jako bych jimi odlehčil tíži, nijak naléhavé.
Nesmíme se ohlédnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat