Jsou léta jako pěst

Stojím nad úvozem a hryžu vzpomínky. Jsou sladké.
Ještě chvíli přemůžu marnost a ulehnu do tmy.

Ležím v lese u Křtin. Měříme buky a sázíme se o piva. Těžko nalézt lepší nízké bydlo.
Ke strojům ! A nebo až za chvíli...
Jmenuje se stejně jako já, hubu nezavře a je miliónovej, čte Hlavu, vida - další. Krom toho, že by střílel křesťany na potkání.
Shovívavost až na prvním místě. Zvláště k lidem. Všem.
A pak zase drandím spící v troleji. Parné léto roku 2015.

Z vjemů si zaznamenám knihu básní, návrat ztraceného syna, touhu zakletou do zkoumání, pár marnících životů a pár snad nad věcí.
O víkendu je kanibal karneval. Žamberk zmeškám.
Padá bříza, něco si přej.
Ona je v Dánsku a dívá se po mě. Vím to.

Jsou léta jako pěst
pod starším prstem jejich
máloco uhnětneš
z hlíny výčitek v dějích...

Nedá se spolehnout než na urputný smích.
Rozečetl jsem Prsatého muže (a zloděje příběhů), po dvou stech stranách odložena.
Prudce zapomínám. Táda bude mít svatbu, chystám se na filmovou.
Jen nápřahem kývnu mozolovitému Brnu.
A ohlédnu se v dálce.