Týdnem na pastvině

Jsem dokvačil dom a hned s Kryštofem dva Michaly a Jakuba s Džaninou a Dizzy s Vandou.
Pletla drátěné stromky.
Po krátké hádce jsem kulturní čtrnáctideník šel číst do Quattra a připojil se ob hodinu.
Před domem dětí pak se sborem z hor nad ránem zpěv tak vnitřní.

Zvony zvoní každou celou
tiše klapou boží mlýny
všude kolem straší stíny
těch, které už nesemelou
Vzpomínám na Dajakovy verše, vypíchnu si:

Takýto dážď

Otvorený mám po krk vody.

Bezhlavo skúšam klobúky.

Uličky vyžehlené na puky,

nikto v nich dobre nepochodí,

v mestečku s dúhou na krivo - - -

Chcem si dnes (celým telom) siahnuť na život.

------

Cítil jsem, jak se mi jedna strana vědomí nápadně vzdouvá. Je mi dobře.

Z čeho nesněžilo

Ze spousty věcí ještě nesněžilo. Mluvím o sněhulákovi.
Sedíme nazí u řeky a skoro se dotýkáme života. Před týdnem se oženil.
Jediné co jsem chtěl opravdu uchovat je paměť na setrvání nezměněného stavu vědomí v tom změněném.
Já na brahmu, brahma na mě.
Větrem a ostře přímo do transu. Je to pád, je to hluboký leh dýchání přes bílou tenkou trubičku.
Jako bych se naučil nový trik, který nevím jak smysluplně zapojit do svého života. Jako se zapojuje šňůra od vysavače. Nebo jako jsou zapojené koruny v bučinách.
Ve stodole vyrostlo sršní hnízdo. A kolem chalupy čtyři vosí v zemi.
Už zase hledím z výšky na tepající Úvoz až k jícnu Mendlova náměstí. Vzpomínka na Luisu.
Měla za nehty rub stínu Francie. Snová až přízemní. Jako dva ruby magnetu.
Nakonec ležím v podkrovním pokoji a učím Kuře na kytaru hrát.

A pak je tady ta vlídnost. Vším prostoupená vlídnost.

Na smrkhektaru

A. mě lustruje,
A. ví jak udělat cuketu,
A. se válí jako dáma,
B. mi pujčila hroznový cukr,
H. se načeká doma,
K. odjela do Rumunska,
K. si za týden vezme Tadeáše za muže,
T. už neví o tabáku,
I. zapomíná a vzpomíná,
D. si žije svůj primapříběh,

Já vím odkud vítr vane.