Nejde mě žít.
Jen žít a myslet přízemní, denní témata.
Hlava už nebolí, ale její let přistává v módu autopilota.
V mém bydlení se nedá žít, můj tabák se nedá kouřit.
Moje jídlo se nedá jíst, za moji práci nelze zaplatit.
Z nekonečného odkapávání času nelze vykřesat ani plamínek.
Nejde se vymanit z přítomnosti.
Nejde mně žít.
Hrabu se ve starých textech, dívám se na staré fotky, sním od starých známých, o příbuzných, o předmětech, které mi patřily. Vše je najednou nenávratně cizí. Jako když poodstoupí mrákoty a měsíc všecko pobryndá namodralým světlem. Můj život se nepodobá životu, který si pamatuju.
Žiju ukradený život.
Žádné komentáře:
Okomentovat