Dívám se do začouzenýho sklíčka a promítám
před dvěma zimami jsem seděl v druhém patře opuštěného bytu a čudil
v bytě mého opuštěného dětství jsem věděl, že za rok už nebude v paměti
jezdilo se na seník a skládačkou k žumpě až k rybníku
jehož jméno si nepamatuju
Ve většině zážitků vystupuje ten kouř a už
už ani nevím co to bylo, velbloud? viržinie?
bledý rána na střeše spořitelny jen ve společnosti
plašiče holubů
a nebo ta shrnutá unavenost v prachovských skalách
tam to bylo málem poprvý s tabákem
nebudu se vykrucovat
sundám z oka sklíčko začouzené ubíhajícím diákem paměti
a jdu na balkon
Žádné komentáře:
Okomentovat