V podhradí Orlických hor se klube ropák roku, dekády. Plačtivá skála se nedopláče geologických slz, smutkem či štěstím zatím není jasné. V útrobách přehrady jsou česla zadušena dřívím za kůží zetlelých ryb. Jako horník ve sprše nabírám sajrajt z plna videl a sním o duševní potopě.
Robejšek i Cílek obsazují pozice avantgardně vybledlého ústavu.
Příští rok vstoupím do oborových odborů a překreslím politickou mapu krajina vs. les.
Klidně po trupech.
Krvavou stopou vláčí město své svědomí po ulicích.
Plynovým kotlem se dělíme o protiváhu chladu s nebesy napůl.
Za Stránskou skálou pak celý pahor zbytků, už ho ani nepoznáš.
Co na to Jan Tleskač? pan Patizon ?
Zatímco kdesi na Slovensku dýně týrají mého bratra, já sním o sestře od Jáchyma Topola.
Mých pět bratrů, devět sester, čtrnáct těl a jedna duše. Dlouho jsem nedomluvil rybízům v odrostu a nezaslechl děti lísek v norách myší. Především protože prozřetelnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat