Zápisky z 15. prosince 2015:
Pod zříceným hradem Štamberk je kamenné moře a známá Mrákotínská žula. Ta něco pamatuje: kvůli obelisku, který teď stojí na nádvoří Pražského hradu zavedli v roce 1928 železnici až na místo.
Jen kvůli žule staré stamiliony let.
---
Trhnu hlavou a je půlnoc.
Voda v krajině je vodou
vodohospodářských opatření, gravitačních vod,
funkčních využití niv a především tušením suché nádrže.
Pod Borkem 2
Jana se jen přísně podívá
coby ne
vždyť vedla za ručičku víc jak stovku bakalantů
a stejně rozumu moc nepobrala
už je ale pozdě
a taky není právě všední končit den básní.
Tak tedy Zuzano Lazarová:
Na konci číhá něco jemného
nesnesitelně hladkého
Není to vchod ani východ
Žádná řiť o dvou koncích
ani rozpárané břicho láčkovce
Spíš kluzký oblázek světla
Bílý obrys
němý zvon
zvon bez srdce
a záblesk krutosti
po kterém se člověk jen smýkne
Do jícnu temnoty zateče slunce
Hlas zvonu stroste s krajinou
A jeskyně těla zamrzlá v kůži
pukne jak larva
Žádné komentáře:
Okomentovat