Poslední sobotu v květnu jde Katka k oltáři, do té doby nepojí jedinou hranolku.
Už brzy obuju své modrobílé sporteny a neuměle zabruslím. Jizerky, pěticestí?
Přechod křižovatky Na Brně musíš jednou, čtenáři, navštívit. Podchod neledajaký.
Zírám do klíčový díry světa a nervozně hladím poholený zátylek. Brzo se obarví černou.
Dny plynou a sliny se sbíhají.
Sedím na lavce za Ivanským jezerem a slyším kaluž zamrzat. Když posadím starou fed trojku na omšelé zábradlí, západky času přejdou v dotek.
Je mi dvacet jedna let a cinkle užasle zírám na Jelení most v Písku, na kterém na krátké lokte bojují na smrt znavení vojáci. Náhle jeden žbluňkne do vody.
Na Eliščině nábřeží v šest ráno podupává hlouček natěšených plavců. Pro mlhu není vidět, kyneta mocného Labe přechází v mohutné zděné opevnění.
Podvečer v Neratově: bereme stopaře a ve stošestce je nás najednou místo pěti sedm a přejíždíme zamrzlý hřeben. Další den na Plasnickém Špičáku Jára hladí kůru jasanu, který lituje. Schází na chalaru. Můj dvojník na tomtéž místě očima hladí nahý gabrodiorit a tuší dlouhé jehlice labradoritu.
V podhůří je už po smrákání. Do poldru Pod Borkem2 leze chlad.
Hana si ohřívá čaj. Plete mi svetr a zabalena v červené deky myslí na svoje syny.
Žádné komentáře:
Okomentovat