V loketní jamce mi zasychá vpich. V krabičce od čaje se hromadí proštípnuté občanské jízdenky dopravního podniku Hradec Králové. Pod partyzánským vrchem kreslím průlehy, jistě leckterým domorodcům Šluknovského výběžku jednou zachrání kurník nebo garáž.
Světlá výjimka? Tmavé pravidlo. Základní principy lexikální komplementarity.
Na PP Na Plachtě lehce taje sníh, hned při hranici nový rezort pro vyšší střední třídu.
A najednou z příliš hlučné samoty slyším nadávat Hanťu, jak při lisování reprodukcí těžkých frajerů evropské malby opíjí se džbánem piva a za bzukotu mračen masařek, které dosedají a opět vzlétají ze zakrvácených cárů papírů z masen a jatek, je proti své vůli vzdělán.
Stejně tak já držím v patrnosti těžké frajery české ekologie, geomorfologie a hrazenářství. Lacina, Buček, Demek, Laštůvka, Šálek, Hanák a samozřejmě i Mojmír Opletal, který vlastníma rukama geologicky zmapoval deset tisíc čtvercových kilometrů, čtenáři.
Na rozdíl od Hanťi jsem já proti své vůli vzdělán ne v krajině české, ale moravské.
Abychom nezapomenuli: 18. září 1916 se protrhnula hráz přehrady na Bílé Desné. Život vzala šedesáti lidem, třem stům majetek a tisícovce zaměstnání. Jediná přehradní katastrofa toho druhu u nás. To je ovšem jen málo proti důlnímu neštěstí z roku 1892, kdy posledního května na dole Marie v Březových horách důlní požár připravil o život 320 otců, kteří se ze čtyřsetkilometrového bludiště o 32 patrech už nikdy nepodívali na světlo světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat