Sedíš v malým koutě nálevny čtyřka, v loubí kdesi pod zemí, a čteš.
O věčným odcházení, promluvách, domluvách, připravených hrobech, nekonečnosti lkaní a teď to přijde: o tušení amputované končetiny.
Najednou z bublajícího randálu hudebníků v těžkých botách a barevnými číry vyletí tělo a za ním s napřaženou rukou další. Tolik sprostých slov by ti vystačilo na dekádu.
Devatenáctiletý barman v zámlce hledí na tu spoušť krve a střepů.
Vzpomínáš, čtenáři, na starýho Zdenála, co nad ránem třískal do kytary:
"... chtěl bych mit kapelu, ze samejch pankáčů, já bych s tou kapelou přijel k vám před dum..."
Odklikneš čtečku ke spaní, poručíš si malý a i přes šest zdí uznáš, že odbíjí půlnoc.
Pustou nocí se sklem v ruce couráš před soutokem Orlice a Labe. Labe je zde, u jezu Hučák na prahu dospělosti, vždyť už za 27 km, hned pod Pardubickým zámkem naplní svoje první zdymadlo a poveze škytající remorkéry skoro dalších tisíc kilometrů až po slovutný Hamburk.
Když se naposledy ohlédneš, popatříš na bronzové sousoší dvou milenců od Josefa Škody. Věrně si hledí při soutoku do očí již úžasných 84 let.
Žádné komentáře:
Okomentovat