Nepíše se mi to snadno, ale chovám ostré podezření všem, kteří nad zimou ohrnují nos. Ne proto, že brzy žádná nebude, ale proto, že odvracení tváře před tíhou skutečnosti je marnost. Stejně jako čekat jiný výsledek ze stejné metody. Chovám podezření ke všem ujíždějícím do teplých krajin, proklínajících všechny ty studené fronty, sněhové bouře a smrště, námrazy, ledovky, jinovatky, ledochody, inverze a kouřma. Jsme to ještě my?
Abychom se ale nemýlili, teplé počasí mě těší, jako jiné pozemšťany. Hádám ale, že kdybychom v Česku mohli vidět poctivou polární záři, bude chlad vzat pragmaticky na milost.
- - -
Ve spodních proudech pramenů Chrudimky lze nabrat tu nejčistší vodu. Nemůžou za to blízká Bahna ani Louky v Jeníkově. Filipovský pramen je jen náznakem toho, co se za sto kilometrů objeví u Pardubického zdymadla. A co to vlastně je, zarovnat potok už po kilometru v protitankový val? Jizvy z padesátých let jsou dodnes patrné. Ba víc, když se otěží tehdejšího násilí chápali ti nejmístnější.
U Kameniček by mohl být svět ještě v pořádku, své o tom věděl Antonín Slavíček, který si tak oblíbil místní břízy. Své o tom vědí i dnes u piva na místní centrále stejně jako husy za vsí nesvobodné v kovovém plůtku. Své o tom viz i ty, pilný čtenáři.
Když na moment ztratíš patrnost z úpornýho dnění, ucítíš na pozadí liščího ticha docela jasné napětí.
Žádné komentáře:
Okomentovat