Ručku

Už si nepřipouštíš křivost kolejí
hukot brzd
drtivou následnost fyzickýho setkání

ze samé chemické příčinnosti
vlastního smýšlení

o to hůř v meziprostorech
transakčních časech
bezčasí
spečeném nepatřičnu
neprostornu

který překvapuje pukem v trávě
otiskama kočičích tlap na okně
mordou, ze které visí ztrávené pavoučí nožky

mhouříš
rozostřeně a nesouvisle
na pani co leští okno
a zdá se ti, jako by někdo zběsile zatáhl za ručku