Pokosy

Je to snad 270 let, co u Trenčína nastoupil do služby c. a k. armády třináctiletý Laco Gabriš. Podpálil les, oblékl bíločervený dolomán a zamířil k pluku generála Hadíka. Věčný císařský voják starší Nicoma Coscy s jaterními skvrnami na temeni a skřehotavou vyřídilkou. Moje milovaná beletrie! Co chvíli mohu být za ramenem dobyvatele Bedřicha II., pruského krále , který mocně hýbal dějinami (už se vidím kráčet do dáli).

Ale co Ty, milá čtenářko? Co se v Tobě odehrává, když zazní polnice? Možná Tvoje nervový vzruchy tápou mezi rychlým a pomalým myšlením, možná se Ti už rozšiřují zornice, jako bys je prokápla rulíkem (nevíš to). Co je ale jisté Tvůj systém 1, ochuzený o vůli, už vysílá mezi zorničky první pocity, intuitivní počitky a reakce, co si o tom všem pomyslíš. 

Když jsi v mládí, čtenáři, četl, kam to s poctivostí dotáhneš, opomenuli říci: Poctivcům vplétají do vavřínových věnců trní. Člověka nelidskostí neuhraneš a zatím, co se stíny plazí nahoru a dolů, svět zmalomyslněl, na tom už se dohodly věky. 

 Přiznávám, svou vážnou lačností bych rozplakal nejedny oči. Snad se to děje až bez příčiny, hrdinství přece není zboží pro jarmareční krám. Mysl má prý zvláštní libost pro příběhy, postavy se zvyky, dovednostmi, starostmi, chybami (toho času jsme v půli slova "kdež").

 Kde jsem ale oči nechal? Chcete snad, aby mě smrt přepadla spící? Chci ji vidět přicházet. 

Kde rezne zem

Kumulovaný tlak na podzemní zdi bez znatelných rázů. Hornina se saturuje vodou z průlin, hrozí kolaps vydutím, záplava. Probíhá už evakuace, čtenáři? Tvoje tvou ošálený víčka teprve rozeznávají trhance skutečnosti, dech nepravidelný. Jsme to ještě my?
Ty? Mít sluch rybí, rozeznáš hluboký tóny v nízkých řádech a žitý chvění, něco je blízko. Vzpomeneš na rozmlžené vzpomínky z jatek, klícky nicotnejch živůtků, hučení ventilátorů a vzduchotechnik, nerezový vozíky smýkající se po vlhkých kachlích, úzké varny, kovové kapsy a formy, zapocená bedra pod přeškrobenou bílou halenou, ruce od krve až za loket a zvíš: Nejen sekaná ale i bitá.
Inženýrům už pípaj kontrolky, velkej kapitál se stahuje z burz, regionů, čtenářko, co se to děje?
Vůbec nic, jen bděle sníš v rezervaci Kačerov, kde rezne zem a čekáš na vzdušný polibek královny Semiramis.

Je to ložený

Zjevíš se na valné hromadě vodohospodářů ke zlepšení vodního režimu v krajině. Účastenské cestovné hradí firma. Když  dojíždíš na místo, Václavské náměstí je již nadmuté neklidem, lomozem, tleskáním. Drony vás napočítají na 130 tisíc duší, ještě jednou zatáhnout za stejný konec provazu snad nebude tak těžký: Padá vláda, něco si přej.  Lucie drží nápis Nebát se a nekrást a ty dáváš hlasivkám co proto. Příště na Letnou. Say NO!
Po cestě navíjíš kinofilm Ilford Pan 400/135-36 do foťáku FED4, ale pacička ke špulce je ta tam, kdesi v koupelně, večer ten zpropadený kousek nacházíš, pod rohožkou na kterou dycky z vany sletíš jako funglová, čtenářko. Přistihneš se v rutinním klidu pátýho června, mezi osobními kartami, závaznými stanovisky, projekty, smlouvami a beze slova smlouváš o každou myšlenku.
Proč jsi zase zametla pod koberec 'však ono se to ne...' ?
Proč se tvá natažená ruka ne a uklidnit?
A co zítra? Po odpovědi už naprosto konkrétně saháš.
Pak ti do toho někdo hodí vidle.

Kosíř titulovanej

Tráva je po dešti vlhká, procházím kolem ohniště. Patu kosy ve stoje opírám do loketní jamky své levačky a předloktím přikrývám. Z tenké plechové nádobky pověšené za pasem tahám brousek a ostřím, levá pravá... Pak jen přetřu položenou travou a jde se na věc, v půlkruzích horizontální kyvadlo. Trochu líto je mi konryhle, kopretin, jestřábníků, pampelišek, krvavců, srh ne. Šetrná ale pracná činnost to je, i když ji nemá v gesci kosíř čerstvě titulovanej, ještě voňavej. Večer u ohně slyším (a čtenáři, všimni přítomný čas), kdo že to je můj bratr a komu jím jsem. V ruce pivo, platan, za pár týdnů budu jistě prolézat pískovcové soutěsky Českýho švajcu od Hřenska po Staré Křečany, kde jsem kreslil cestní síť. Nebo se budu toulat krajinou nikoho po samé hranici újezdu Hradiště, vulkanických Doupovských hor? Nechám oči viset na pláni, kde bývalo ohromné Komořanské jezero a rybářské vesnice?
Žádný neví