Ještě, než se mi vidění zamží, jak chapadla sasanky čtyřbarevné, povím, jak se má žralok černoploutvý v nevelkém akváriu mořského světa v Holešovicích: plave dokola, naráží do zdí a v zajetí jim jistě brzo sejde na úbytě. Vždyť podobně jako žralok bílý je zvyklý křižovat stovky kilometrů oceánem. Třeba se ale Holešovičtí žraloci snaží jen probourat teráriem a zdí do prostorů, kde by tvoje fantazie, rozjívená čtenářko, fungovala zhola jinak. A tušíš správně. Mluvím o lapidariu Národního muzea. Kde jinde shlédnou osm století opuk, pískovců a žul? Figurální kašny, portály, klenáky, baldachýny, tympanony, skulptury, Vidění svaté Luitgardy od Matyáše B. Brauna, mostní sousoší J. Brokoffa, zbytky mariánského sloupu, jezdecký pomník svatého Václava! Žraloka trápí nouze v kleštinách času neba a chce se dát na cestu staletími. Mně jdou dějiny vstříc každou chvilkou, byť je jich třeba milion a musíme se pro ty chvilky scházet po statisících na Letné a čtenáři věř, že přerušení stavby je již minulostí, něco se dalo do pohybu a kruh se uzavře.
Žádné komentáře:
Okomentovat