Moře slané, budu tvůj

Stál jsem na konci řady a v důstojném tichu cosi drnkal do strun. Když mě po písni vyzvali, odložil jsem Honzovi kytaru do ruky a předstoupil před svatebčany se slovy:
"Teorém neúplnosti a nerozhodnutelnosti německého matematika Kurta Godela říká, že bez zprávy z vnějšku nerozumíme ani tomu, co děláme ani tomu, co chceme dělat. Václav Bělohradský v tomto kontextu mluví o potřebě vnějšku. Chceme, aby nám přátelé nebyli jen ochotnými pomahači k dosažení našich cílů a toho čím chceme být. Chceme, aby tomu naopak naši přátelé kladli odpor. Odpor nejen přátelský ale také obětavý – z vnějšku nelze vyslat zprávu bez vydání energie a vevnitř žádnou přijmout bez otřesu..."
To ode mě nikdo nečekal a tak jsem se rozpačitě zařadil zpátky na svoje místo, a když se ti dva poprvé políbili, zařadil jsem se hned za ně a spustil do strun pochodovou pryč od grotty.
Čtenářko, zeptej se sebe upřímně: Skutečně bys měla toho troufáka tak líbezný proslov ve vší krajnosti odmítnout? Nebo snad kolem chceš ochotné pomahače vlastní sebeinterpretace?

Skočím do díry

Jak jsem už řekl, dneska se mi nechce pracovat.
Ruce pryč od cadu a atlasu, excelu, wordu, hec-rasu a dalších výpočetních zrůd.
Nechci číst zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a jeho §37t, zahrnující všechny 4 odstavce.
Nechci číst ani zákon č. 500/2004 Sb. Správní řád, ačkoli v například § 4, odst. 4 mě autenticky hladí na duši.
Přiznám se, že se mi nechce už ani číst Minulý týden očima Ivana Lampera na poslední stránce 32. tohotoročního vydání časopisu Respekt.
Dneska chci číst o odkazu doc. Heleny Králové skrzeva její knížku Řeky pro život, jež je mutací anglické příručky New Rivers and Wildlife Handbook. Zároveň se tuze zlobím na svou bývalou vyučující hydrologie a hydrauliky, protože o této skvělé, dvacet let nestárnoucí publikaci nepadlo na přednáškách ani slovo.
Vím, že bych se neměl zlobit na předpovědi, ale dnes jsem opravdu čekal slunce místo neprůstřelných mraků. Už se na mě zase mračej a já do nich.
Zdálo se mi o vlastní svatbě. Celý den před ní jsem běhal po městě přes antikvariáty a marně hledal jediný výtisk básní Vladimíra Holana, abych z ní něco svým blízkým zarecitoval.
Mělo by být po mém (na vlastní svatbě?!), zvolil bych například báseň Mladost a tak opět, jako před lety:

U vytržení snad jak milenci se smějí
však touha cloní nás přes svoje tajné jméno
že kde jsi nedopil oni se rozcházejí
s uzlíčkem slov, jež vrhli přes rameno

Nechce se mi ani do školních povinností, radši bych si s někým celý den povídal anglicky u dobré kávy, třeba ve Spolku nebo v Tranzistoru, který už beztak neexistuje.
A vůbec, už vím:
Skočím za Annie do divotvorné díry a uvidím, co se stane.