Jak jsem už řekl, dneska se mi nechce pracovat.
Ruce pryč od cadu a atlasu, excelu, wordu, hec-rasu a dalších výpočetních zrůd.
Nechci číst zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a jeho §37t, zahrnující všechny 4 odstavce.
Nechci číst ani zákon č. 500/2004 Sb. Správní řád, ačkoli v například § 4, odst. 4 mě autenticky hladí na duši.
Přiznám se, že se mi nechce už ani číst Minulý týden očima Ivana Lampera na poslední stránce 32. tohotoročního vydání časopisu Respekt.
Dneska chci číst o odkazu doc. Heleny Králové skrzeva její knížku Řeky pro život, jež je mutací anglické příručky New Rivers and Wildlife Handbook. Zároveň se tuze zlobím na svou bývalou vyučující hydrologie a hydrauliky, protože o této skvělé, dvacet let nestárnoucí publikaci nepadlo na přednáškách ani slovo.
Vím, že bych se neměl zlobit na předpovědi, ale dnes jsem opravdu čekal slunce místo neprůstřelných mraků. Už se na mě zase mračej a já do nich.
Zdálo se mi o vlastní svatbě. Celý den před ní jsem běhal po městě přes antikvariáty a marně hledal jediný výtisk básní Vladimíra Holana, abych z ní něco svým blízkým zarecitoval.
Mělo by být po mém (na vlastní svatbě?!), zvolil bych například báseň Mladost a tak opět, jako před lety:
U vytržení snad jak milenci se smějí
však touha cloní nás přes svoje tajné jméno
že kde jsi nedopil oni se rozcházejí
s uzlíčkem slov, jež vrhli přes rameno
Nechce se mi ani do školních povinností, radši bych si s někým celý den povídal anglicky u dobré kávy, třeba ve Spolku nebo v Tranzistoru, který už beztak neexistuje.
A vůbec, už vím:
Skočím za Annie do divotvorné díry a uvidím, co se stane.
Žádné komentáře:
Okomentovat