Moře slané, budu tvůj

Stál jsem na konci řady a v důstojném tichu cosi drnkal do strun. Když mě po písni vyzvali, odložil jsem Honzovi kytaru do ruky a předstoupil před svatebčany se slovy:
"Teorém neúplnosti a nerozhodnutelnosti německého matematika Kurta Godela říká, že bez zprávy z vnějšku nerozumíme ani tomu, co děláme ani tomu, co chceme dělat. Václav Bělohradský v tomto kontextu mluví o potřebě vnějšku. Chceme, aby nám přátelé nebyli jen ochotnými pomahači k dosažení našich cílů a toho čím chceme být. Chceme, aby tomu naopak naši přátelé kladli odpor. Odpor nejen přátelský ale také obětavý – z vnějšku nelze vyslat zprávu bez vydání energie a vevnitř žádnou přijmout bez otřesu..."
To ode mě nikdo nečekal a tak jsem se rozpačitě zařadil zpátky na svoje místo, a když se ti dva poprvé políbili, zařadil jsem se hned za ně a spustil do strun pochodovou pryč od grotty.
Čtenářko, zeptej se sebe upřímně: Skutečně bys měla toho troufáka tak líbezný proslov ve vší krajnosti odmítnout? Nebo snad kolem chceš ochotné pomahače vlastní sebeinterpretace?