Psí sny

Snídám už zase u stolu, jako spořádanej občan, vobčane.
Pustím u toho z venku kocoura, na šíji čtyři tuze napitý klíšťata. Á pracovala jistě až do dvou, kávu si vychutnám sám, černý jako tér. Krátce na to (mám nový kolo) v práci pouštím syntetický bíty do uší a je to zvířecí. Zvíře jménem podzim a jejich Psí sny.
Být znova zamilovaný, to je tak hezký.
Zkoušel jsem si psát deník, stálo za to mu podlehnout, mezítím jsem trochu nadleh'.
Skoro jsem uvěřil, že to po čem pátrám není víc než jen mý zbožný přání.
Jaký jsou vůbec dobrý důvody mít děti.
Jsou vůbec nějaký?
Terka Petruželka říká, že pouze má-li v sobě člověk tolik lásky, že ji musí rozlít kolem jak povodeň neubranitelně podmanivá.
Po docela dlouhý době jsem shodil kníra a strčil hlavu do sekačky v kabinetu holičů.
Ostříhala mě jakási Anet, hle. Byla to ostřílená umělkyně s dlouhýma copánkama, která bydlela na ubytovně u věznice Bory, když ten kolotoč začal. A říkala mi o nějakým dokumentu z Ostravy z devadesátých let, kde pro opilce nemohli najít střízlivýho týpka. Region razovity.
Čtenáři, právě dnes je korona v hajzlu, říkajíc tak prohrává na plný čáře.
Čtenářko, ty zase víš, že řemeslo má zlatý dno, ale posraný víko a že spěchá toliko hovado.
Senát, kolégium.
Kde se probudím, až otevřu oči, příště? A co se děje v novým, zbrusu, mokřadu na lokalitě Chotáry?