dis is mí

Milej čtenáři,
IK 2023 mě nabombilo na komoru, po dekádě jsem si připadal jako Bromden, kterej si pořád myslí, že není dost velkej. A McMurphy ho zatím sveřepě šťouchá do žeber a říká, že by unes' celej svět, kdyby chtěl a možná by i zdi kolem sebe rozboural. Dejchám.
Po loučení, kdy jsme se neměli objímat jsem se pro změnu vrátil do léta 2018 kolem Hlinenska za matkou krajinářů a coural se od lomu k lomu. V Lipnici večer pak přišla velká bouře. Blesky se metelily jako rozverný koťata, vítr a provazy deště mě mrskaly jako tělo bezcitný... až pozhasínaly docela všechny čajovky na rantlech a zbyly jen ty elektrický. Nebylo to ale nic proti bouři, která se odehrávala vevnitř, vysoké napětí a hodně pod tlakem, že jsem zapomínal dejchat. A tak jsem jen dejchal.
Třetí dějství se odehrálo ve Vršovicích, kde jsem se dal do luxování vlastního bordelu, kterej jsem si z vysavače sypal rovnou na hlavu. A cením si svý odvahy. Jak člověk dokáže věc tak velkou, jako je bejt sám sebou, milej Kene Kessey, náčelníku Bromdene, Ondřeji?
Tak velkou věc.
Bejt sám sebou.