Hora

Mé milé bublinky v šampaňském,
je to asi první kniha, u který pláču už od třetí strany, naprosto spolehlivě. Když jsem čelil truhle, ještě nevěda o věnování, dechu by se ve mně nedořezal. Čtyři dny před tím jsem se dojímal tanečním ztvárněním Schieleho autoportrétu a v zahradách snil o nekonečné závrati. Na Jizeře fičelo, lilo a tuze frišnělo, mezi světýlky a kartičkami emocí, bolest, zranění... a peří. Na stanici vysokohorský služby se ten večer topilo a spacák z karimatky sklouz'.
Ivy jsem se dočkat nemohl, jenže ráno, po bujarým večeru, kdy jí suverén nadal do opilejch kurev mi úsměv ztuhl. Následovalo velký pečování, švédský stoly, lux a broušení nožů. A ráno? Koukám ze čtvrtýho patra na stráň, která se zalívá deštěm, můj pletený svetr se mění ve strupatý zvířátko a už začínám pomalu nabírat.