Nazdar čtenáři,
je konec Movemberu, abych se nerouhal. Aby mě zakopali zvěři.
Šestý den pití.
Jak řekl kamarád: už to není ono. Už tam není láska. A medvídci.
Volně proložím útržky básně Mladost od V. Holana.
... jsou léta jako pěst
pod starším prstem jejich
máloco uhnětneš
z hlíny výčitek v dějích ...
Zase běhají staré obnošené modlitby. Vanitas vanitatum. Abyssus abyssum vocat.
Homo homini hlupus.(alej a jatka, pes)
Mám svátek: nasadit škrabošku a potoulat se trochu. Zimou.
... z vermutu ve vermut jež chutná potem vdovy
kterou jsi miloval pod černým sluncem bíle
a která jako ty se ptala kdo mi poví
kde bych se nalezla když nejsem ani chvíle...
Když jsem šel z tahu potkal jsem mladou ženu, která mi vkročila do cesty, pár vteřin na mě v úsměvu zírala a zeptala se jak se jmenuju. Nabídl jsem jí cigaretu, objali jsme se a šli každý svojí cestou.
Byly tři hodiny ráno a oba jsme měli dost. Jmenovala se Žaneta. A mířila do nejbližší putyky. (Kde měla směnu slečna Jana.
... u vytržení snad jak milenci se smějí
však touha cloní nás skrz svoje tajné jméno
že kde jsi nedopil oni se rozcházejí
s uzlíčkem slov jež řekli přes rameno
Po svém čtvrtstoletí poněkud počítám dny a je mi zima. Nebo jenom podobenství.
Žádné komentáře:
Okomentovat